Jak mohou žáci vytvořit vlastní hru s AI

Nezačínejte grafikou ani generováním obrázků

Na začátku dejte skupinám jednoduché omezení. Hra má zabrat pět až deset minut, musí mít jasný cíl a hráč musí během první minuty pochopit, co má dělat. Může vzniknout desková hra, karetní hra, úniková aktivita, textové dobrodružství nebo jednoduchá digitální hra. Volba formátu závisí na věku a zkušenostech žáků. Vyhněte se úvahám o 3D hře, pokud její tvorba není přímo součástí oboru studia na vaší škole.

Nechte skupiny nejprve popsat základní situaci: Kdo je hráč? Čeho chce dosáhnout? Co mu v tom brání? Jak pozná, že vyhrál nebo prohrál? Teprve když na tyto otázky odpovědí jednou větou, má smysl řešit příběh, postavy a vzhled.

První prototyp má být rychlý a nedokonalý

Papír, tužka, kartičky a několik figurek obvykle stačí. U digitální hry lze první průchod nakreslit jako sled obrazovek. Cílem není vytvořit hotový produkt, ale co nejrychleji zjistit, zda jsou pravidla srozumitelná a rozhodování hráče zajímavé.

Rozdělení rolí může skupině pomoci: někdo hlídá pravidla, někdo připravuje obsah, další skládá prototyp a někdo zapisuje problémy při testování. Role se mohou měnit. Důležité je, aby tvorbu neovládl jediný žák, který už umí pracovat ve Scratchi nebo jiném nástroji.

Po celou dobu zaznamenávejte postup, opravy a chyby a práci průběžně ukládejte. AI nástroje se mohou zaseknout, program může spadnout a internet přestat fungovat.

Nevyznáte se ve hrách? Děti ano

Hry mohou být velmi složité a obsahovat celou řadu mechanik – vlastní ekonomiku, souboje, logická nebo časová pravidla. Veďte děti především k tomu, aby připravily a ověřily nejjednodušší možnou podobu zamýšlené hry a teprve potom ji rozšiřovaly. Začněte jedním hlavním herním prvkem, například body, skóre, mincemi, hvězdičkami nebo drahokamy. Jakmile základní mechanika funguje, můžete přidávat další vrstvy.

Níže uvádíme několik druhů her, které mohou být ve své jednodušší podobě pro projekt vhodné. Není nutné je dětem předkládat – samy znají desítky her a spíše budou mít problém jednu či dvě vybrat. Přehled je určen hlavně pedagogům, aby věděli, jakým jazykem na ně děti mluví.

• Textové hry – v podstatě interaktivní knihy, které mohou doprovázet zvukové efekty, hudba, obrázky nebo jednoduchá animace. Princip stojí na příběhu a volbě jeho pokračování. Je třeba připravit příběh a jeho větvení; AI lze efektivně využít pro první verzi a ověření hry.
• Karetní hry – například různé varianty principu „vyšší karta vyhrává“. Moderní hry často kombinují sbírání karet, rozšiřování kolekce, příběhovou kampaň nebo souboj s živými hráči v režimu PvP. Dbejte na to, aby děti nekombinovaly příliš mnoho variant. Začněte jednoduše a další prvky přidávejte až ve chvíli, kdy základ funguje. Náročné může být zejména vyvažování síly karet.
• Klikací hry – jejich principem je opakované, často rychlé klikání. Hráč tak může porážet stále silnější protivníky, ideálně nenásilnou formou, nebo těžit suroviny a následně za ně vylepšovat účinek klikání. Může jít o chytání balónků, sbírání skóre nebo klikání na mimozemská UFO.
• Spojovací hry neboli match 3 – logické hry založené na spojování tří či více stejných předmětů, tvarů nebo barev, například na ploše podobné šachovnici. Spojené předměty zmizí, hráč získá skóre a na ploše se objeví nové.
• Obranné strategie neboli tower defense – proti hráči se po určené cestě neustále přibližují protivníci, například mravenci snažící se odnést jídlo. Hráč staví do cesty překážky či pasti a snaží se je zastavit. Součástí hry může být také vytváření samotné cesty.
• Hry na hrdiny neboli RPG – hráč pomocí získaných surovin či kořisti vylepšuje svou postavu, karty, kostky, vlastnosti nebo kouzla. Tento prvek bývá často součástí dalších druhů her.

U školních projektů se raději vyhýbejte oblíbeným střílečkám typu FPS, soubojům více hráčů na jedné ploše typu MOBA a podobným formátům.

AI využijte jako spoluhráče, ne jako autora celé hry

Žáci mohou AI požádat o několik překážek, variant pravidla, krátké texty na kartičky nebo kontrolu, zda popis hry obsahuje všechny potřebné informace. Mohou jí také nechat simulovat hráče a hledat situace, ve kterých se pravidla dostanou do rozporu. Výstupy je ale potřeba vybírat a upravovat. Hra složená z prvních nápadů AI bývá nesourodá a obtížně se testuje.

Princip hry ověřujte bez propracované grafiky a hudby. Teprve funkční herní princip a vyladěná pravidla obohaťte o obrázky, ideálně vytvořené dětmi, a zvuky, nejlépe také nahrané dětmi. Omezte pouhé generování obrázků pomocí AI a u hudby otevřete otázku původu obsahu a autorských práv. Žáci by měli umět říci, co vytvořili sami, co vzniklo s podporou AI a odkud pocházejí ostatní materiály. Do promptů nevkládáme osobní údaje ani fotografie spolužáků. Z internetu nestahujeme a nepoužíváme obsah, pokud předem nemáme ověřena práva k jeho použití.

Pozor na licenci – kde hledat obrázky, animace a zvuky do hry

Na internetu existují knihovny, ze kterých lze stáhnout materiály zdarma. Než ale žáci některý soubor vloží do hry, měli by vždy zkontrolovat jeho licenci. To, že lze obrázek nebo zvuk zdarma stáhnout, ještě neznamená, že jej lze také volně použít a zveřejnit ve vlastní hře. Doporučujeme si zdroje projít už před projektem, abyste věděli, co nabízejí a za jakých podmínek.

Pro školní projekty se hodí například:

• Kenney – hotové herní postavy, prostředí, ikony, tlačítka a zvuky; jednotlivé balíčky jsou zpravidla zveřejněny pod licencí CC0.
• OpenGameArt – obrázky, animace, herní pozadí, hudba a zvuky; u každého souboru je třeba zkontrolovat konkrétní licenci.
• itch.io – herní materiály s licencí CC0, například bezplatné postavy, objekty, animace, prostředí nebo části uživatelského rozhraní; licenci ověřte také na stránce konkrétního balíčku.
• Pixabay – fotografie, ilustrace, GIFy, hudba a zvukové efekty; obsah lze podle licence Pixabay bezplatně použít a upravovat, nelze jej však prodávat nebo šířit jako samostatný nezměněný soubor.
• Freesound – rozsáhlá databáze zvukových efektů; nejjednodušší je vyhledávat zvuky s licencí CC0, u licence CC BY musí být uveden autor.
• Mixkit – hudba a zvukové efekty pro osobní i komerční projekty; před použitím zkontrolujte licenci příslušného typu souboru.
• Wikimedia Commons – obrázky, animace, zvukové nahrávky a další média; jednotlivé soubory mohou mít rozdílné podmínky, které jsou uvedeny na jejich stránce.

Pokud budou materiály hledat samy děti, nabídněte jim jednoduché pravidlo: vybírejte především soubory označené CC0. Ty lze použít, upravit a zveřejnit bez povinného uvedení autora. Licence CC BY použití a úpravy také dovoluje, ale vyžaduje uvedení autora. Označení NC omezuje použití na nekomerční účely, ND zakazuje úpravy a SA může vyžadovat zveřejnění upraveného díla za stejných podmínek.

Ke každému staženému souboru si žáci poznamenají jeho název, autora, adresu původní stránky a licenci. Na konci projektu z údajů vytvoří ve hře jednoduchou obrazovku „Autoři a použité zdroje“. Učí se tím nejen pracovat s digitálním obsahem, ale také respektovat práci lidí, kteří jej vytvořili.

Ani označení „royalty free“ samo o sobě neznamená, že lze soubor používat bez omezení. Stejně tak není bezpečné stáhnout obrázek přes vyhledávač nebo převzít GIF, hudbu či postavu ze známého filmu, seriálu nebo počítačové hry. Vyhledávač pouze ukazuje, kde se soubor nachází; právo k jeho použití neuděluje.

Playtest není závěrečná prezentace

Hru musí vyzkoušet někdo, kdo nebyl u jejího vzniku. Autoři nejprve předají pouze pravidla a sledují, zda se hráči dokážou pustit do hry bez dalšího vysvětlování. Zapisují, kde se hra zastaví, co je příliš snadné, co trvá dlouho a kdy hráč přestává vědět, co má dělat.

Po prvním testu si skupina vybere jednu nebo dvě změny. Může zkrátit pravidla, změnit pořadí, upravit obtížnost nebo odstranit prvek, který hru jen komplikuje. Při závěrečném sdílení pak neukazuje pouze hotovou hru, ale také problém, který test odhalil, a změnu, kterou na jeho základě provedla.

Jednoduché hry vytvořené ve Scratchi, MS Excelu či PowerPointu, interaktivní kniha v MS Wordu nebo klikatelný prototyp připravený v Lovable mohou být pěkným doplňkem Školního digitálního studia. Mohou rozšířit portfolio digitální platformy školy nebo být prezentovány na školním webu.

Navazující články

Obecný rámec najdete v článcích Projektová výuka s AI: mezipředmětové příklady pro ZŠ a SŠ a AI projektový den ve škole: od nápadu k bezpečnému prototypu. Další konkrétní výstupy nabízejí články o školním webu a mobilní aplikaci.